Spodní prádlo a jeho historie

Štíhlý pas a vytvarovanou postavu chtěly mít ženy od nepaměti. Kolem roku 1800 př.n.l. se ženy na Krétě navlékaly do oděvu podobnému korzetu, který byl vyroben z měděných plátů. Podobně si tělo pásaly i ženy v Řecku. Tato móda se začala znovu prosazovat ve 13. století, kdy dámy začaly toužit po štíhlé siluetě. Používání korzetů nepatřilo rozhodně ke zdravým záležitostem. Těsně sešněrované ženy nemohly sedět, ani dýchat, což byl také častý důvod k mdlobám. Pravidelné stahování mohlo způsobovat i deformaci vnitřních orgánů, někdy se při stahování korzetu podařilo zlomit žebro, které pak mohlo vážně poranit plíce. Za rozšíření korzetů údajně mohla manželka francouzského krále Jiřího II., Kateřina Medicejská. Té vadily ženy s vyvinutějším poprsím (jen si představme, jak by vypadaly tyto dámy v dnešním erotickém prádle), proto dvorní dámy používaly korzet. Za ideální bylo považováno mít v pase 40 centimetrů. Kult štíhlého pasu pomocí korzetu vydržel až do začátku 20. století, ačkoli dámy v době baroka nosily korzet a podobné spodní prádlo především pro povzbuzení plného dekoltu.

Stejně jako u mužů i u žen se za prapředka dámského spodního prádla považuje bederní rouška. Spodní kalhotky se mezi ženami uchytily až v 19. století. K prvním nositelkám patřily baletky, prostitutky, jeptišky, o nějaké formě erotického prádla se však nemohlo v žádném případě mluvit.. U dospělých žen bylo zcela běžné, že žádné dámské spodní prádlo nenosily, což mnohdy vedlo k vážným zdravotním komplikacím, často v podobě nejrůznějších zánětů. Přelomem se stala doba, kdy se do módy opět vrátily sukně s vyztuženými krinolínami, pod kterými byla zima. Tehdy se konečně zrodily dámské spodky. Zajímavostí je, že to byly dvě samostatné nohavice, které byly v rozkroku opatřeny rozparkem. Zatímco dnes jsou takové kousky k vidění jen v sekcích erotického prádla. A k vidění je toho dnes mnohem víc. Fantazie mužů se totiž musí podněcovat, což některé ženy dělají s obzvláštní pečlivostí. Taková nádherná košilka, která poodhalí nějaké intimní místo, je vítanou podívanou pro všechny muže, kteří se rádi podívají na krásné tělo ženy.

Prvním doloženým předchůdcem pánského spodního prádla byla bederní rouška. Ta samozřejmě nebyla určena, aby zakryla intimní partie, ale sloužila jako ochrana proti zimě a úrazu. Ve starověkém Římě se především při sportovních aktivitách, ale i pod tógu nebo tuniku, nosilo tak zvané subligaculum, což bylo něco jaké bederní rouška omotaná kolem těla. Mohli je nosit muži i ženy, takže šlo vlastně o jakéhosi předchůdce unisexového prádla.
Spodky jako takové se objevily ve 13. století, kdy je pod oděvem začali nosit muži napříč všemi sociálními vrstvami. Byly dlouhé od pasu po lýtka, kde se uvazovaly. Když později do módy přišla obnažená mužná lýtka v punčochách, spodky se zkrátily a v přední části se objevil praktický poklopec. Postupem času se k dolnímu dílu přidal i horní díl a až se kolem 19. století se obě části spojily a vznikl jeden z nejoblíbenějších kousků pánské garderoby, overal. Kolem 30. let 20. století se konečně začaly prosazovat trenýrky a slipy. Dosavadní šňůrky nebo knoflíky v pase nahradila pohodlnější a praktičtější guma. Dnes je pánské spodní prádlo k dostání v nejrůznějších barvách a materiálech, takže i pánové mají z čeho vybírat a k ženské radosti tak dělají.